RUNY
Můžete zakoupit v oddělení Magické a věštecké pomůcky
Runy pocházejí ze Severské oblasti Evropy, kterou za dávných časů obývali Vikingové, žijící v úzkém kontaktu se zemí a jejími tajemnými silami. Vikingové měli svůj vlastní systém náboženství a mytologie, který obsahoval množství božstev. Otec boha Thora, Odin, byl stvořitelem run a patří mezi jednu z nejdůležitějších postav Vikingských lidových tradic. Odin se jednou pověsil vzhůru nohama na větev stromu, aby tak se stal moudřejším a získal znalost pravých zákonů světa. Dříve než slezl, byl obeznámen s novým systémem nazvaným Runy. Tyto symboly byly užívány vysokým kněžstvem nejen k psaní, ale také k magii. Ale nejen to, runy byly vyrývány na různé věci - zbraně, osobní předměty, kameny atp., neboť jim byla přisuzována magická moc, byla s nimi předvídána budoucnost a rovněž s nimi byly invokovány sily, která mohly ovlivnit štěstí a osud člověka. Existovaly runy, které ovlivňovaly počasí, úrodu, mohly zbavit či naopak přiřknout zakletí, mohly ovlivnit zdraví či různé mezilidské vztahy.
Runová abeceda se nazývá futhark/futhork a to podle prvních písmen (stejně jako a-be-ce-da) a je rozdělena na 3 sady (skupiny písmen), nazývané potom aettiry (= „rodiny“). Existuje několik druhů futharku, drobně se lišících ve vzhledu jednotlivých písmen nebo jejich významu.
První futhark (germánský futhark prostý) obsahuje 24 znaků, druhý (anglosaský futhork) 28–33 znaků a třetí (vikinský futhork) jenom 16 znaků. Runy sloužily nejen k zápisu textů, ale především k magickým účelům, jako je věštba nebo různé formule a talismany. Dnes umíme runové znaky rozluštit, smysl některých textů nám však zůstává utajen. Runy nerozeznávají rozdíly mezi dlouhými a krátkými samohláskami
Runy se obvykle ryly do kamenů či dřeva. V případě rituálního nebo magického použití pak byly dodržovány postupy popsané v básni Runatál, části ságy Hávamál (Výroky Vysokého), především pak barvení, které se provádělo též i krví pisatele.