Historie
Jednoho dne se malý, čtyřletý chlapec odebral do otcovy dílny aby si tam hrál. Často viděl otce, jak dělá boty a rozhodl se, že to zkusí také. Vzal šídlo, ostrý a špičatý nástroj, a snažil se jím udělat v kůži díru, tak, jak to dělával jeho otec. Ale šídlo sklouzlo a píchlo chlapce do oka. Zranění bylo tak vážné, že chlapec od té doby na oko už nikdy neviděl. Navíc o nějaký čas později bylo prvním okem infikováno druhé a dítě ztratilo zrak úplně.

To se stalo nedaleko Paříže roku 1813. Chlapec se jmenoval Louis Braille (4.leden 1809 - 6.leden 1852). V šesti letech začal navštěvovat vesnickou školu společně s vidoucími žáky. Po dvou letech bylo jasné, že bez možnosti čtení a psaní se víc nenaučí a bez vzdělání skončí na ulici jako žebrák . . .

Měl však štěstí: v deseti letech byl poslán do školy pro slepce v Paříži, jedné z prvních na světě. Podmínky ve škole byly velmi drsné, budova vlhká a nezdravá a disciplína přísná. Žáci se učili některým pracovním dovednostem a jednou týdně chodili na procházku do parku. Učili se však také číst. Písmena, která četli, vyčnívala nad povrch stránky a nechala se tak "číst" hmatem. Takovéto čtení bylo velmi obtížné, neboť rozpoznat jednotlivá písmena nebylo lehké. Písmena byla tisknuta vtlačením šablony z měděného drátu do papíru. Tím vznikl na druhé straně vystouplý tvar příslušného písmene. Protože tento těžkopádný způsob vyžadoval drátěné šablony písmen a lis, neumožňoval písemnou komunikaci mezi slepci navzájem.

V roce 1821 navštívil školu kapitán francouzského dělostřelectva Charles Barbier de la Serre. Přinesl s sebou svůj vynález nazývaný "noční písmo". Toto písmo bylo původně navrženo pro vojáky, aby mohli v noci v zákopech předávat údaje a nemuseli svítit. Sestávalo z 12 vypuklých bodů v různé kombinaci. Systém byl však pro vojáky příliš složitý a armáda ho odmítla.

Mladý Louis Braille si rychle uvědomil, jak užitečný by mohl být takovýto systém vyvýšených bodů. Po několik dalších měsíců experimentoval s různými systémy, až nalezl takový, který používal pouze 6 bodů. Svůj systém zdokonaloval ještě několik dalších let a navíc vyvinul zvláštní kódy pro matematiku a notový záznam.

V roce 1827 byla publikována první kniha v jeho slepeckém písmu. Přesto se nový systém neuchytil okamžitě. Někteří konzervativní učitelé měli k němu nedůvěru nebo dokonce odpor.

Louis Braille se posléze stal učitelem ve škole, kde býval studentem. Byl svými žáky respektován a obdivován. Nedožil se však rozšíření svého systému: v roce 1852, ve svých 43 letech, zemřel na tuberkulózu. Braillův systém byl přijat teprve v roce 1854 a od té doby jej užívali slepci v celé Francii.

Koncem 70. let 19. století se Braillovo slepecké písmo dostává přes německou jazykovou oblast do českých zemí. Po několikaletém váhání spojeném s četnými polemikami Braillův znakový systém jednoznačně zvítězil. V nemalé míře k tomu přispěli i sami nevidomí, neboť od počátku přijímali Braillovo písmo s neskrývaným zájmem a radostí, učili se mu mezi sebou navzájem.

V samých začátcích se písmo vytvářelo zcela ručně, téměř bez pomůcek. Později se objevilo "psací" zařízení sestávající ze dvou kovových desek spojených navzájem "pantem": v první desce byla síť průchozích děr, ve spodní byly ve stejné síti zhotoveny pouze mělké důlky. Mezi desky se vložil papír a vhodným nástrojem se pomocí otvorů v papíru vytlačily příslušné důlky (výstupky). Později byly k ražení šestibodového Braillova písma zkonstruovány mechanické psací stroje, které se používají dodnes.

Základní znaky Braillova písma
Braillovo písmo v jednotlivých jazykových verzích se od sebe liší, např. slovenská základní sada se od české odlišuje v sedmi znacích. V některých jazycích také existují komplexnější formy Braillova písma, v nichž každý znak reprezentuje celou skupinu hlásek.

Braillovo písmo a znaky s diakritikou
Braillovo písmo v české verzi obsahuje následující znaky s diakritikou:

Braillovo písmo a interpunkce
Kromě těchto znaků existují i další znaky umožňující zapsat složitější matematické záznamy.

Prefixy v Braillově písmu
Protože 63 znaků stačí jen pro jednotlivá malá písmena a interpunkci, byly vymyšleny tzv. prefixy, speciální znaky, které mění význam znaků následujících:

Poznámky k prefixům:
Při zápisu čísla se číselný prefix vztahuje pouze na řetězec písmen „a“ až „j“, desetinnou čárku a tečku, oddělující tisíce – platnost číselného znaku je tedy ukončena mezerou, dalším prefixem nebo jiným než zmíněnými znaky.

Prefix pro velké písmeno platí pouze pro jediný následující znak. Řetězec velkých písmen se používá pro označení řetězce za sebou jdoucích velkých písmen, jeho platnost je ukončena mezerou, interpunkčním znaménkem nebo prefixem jiného významu.

Prefix pro malé písmeno latinské abecedy se užívá pro ukončení platnosti prefixu pro řetězec znaků při zápisu malého písmene bez mezery (např. PhDr., 12a) . Prefix malého řeckého písmene nebo velkého řeckého písmene se používá pro jediný po něm následující znak.

Řecká písmena odpovídají počátečním písmenům latinské abecedy s prefixem řeckého velkého nebo malého písmene – alfa = a, beta = b… Výjimkami jsou písmena dzéta = z, théta = h, ksí = x, psí = ý a omega = ř.

Naši nabídku knih psaných Braillovým písmem najdete ... ZDE ...